i'm sorry

9. august 2013 at 12:45 | jessie
vážně se omlouvám, ale já blog psát prostě už nechci, zkusila sem se vrátit, ale viděli jste jak jsem na to kašlala.. prostě to nefungovalo, takže vám sem napíšu poslední článek z mého života, zkusim napsat něco hodně dlouhýho, od začátku do teď.


když sem byla na prvním stupni, neřešila sem kluky vůbec, kdo by taky řešil.. bylo mi 6 - 12 let.. neřešila sem ani oblečení, prostě sem řešila jen pár svých kamarádů s kterýma sem byla každý den. zpívala sem, hrála sem si, tancovala. kluci? nezájem, jen kamarádi s kterýma sem hrála fotbal. hlavně taky ta škole byla malá, prostě taková vesnická škola kde sem znala všechny ty děti, i jejich příjemní, kolikrát i jejich rodiče. pak sem tak nějak vyrostla a šla do města na druhý stupeň, nová škola, idi, učitelé, všechno bylo jiný. i to oblíkání tam, styl bavení, zábavy, prostě městský děti. měla sem jich někdy dost. to jak se chovali povrchně a nechápali jak můžu jezdit někam do polí do svojí vesnice. kdyby tak věděli jak nádherný klid tam je. no to nevadí, začala sem psát až moc od začátku. prostě v 6. třídě sem se začala už trochu zajímat o kluky, začlo do prostě D. on byl něco jako, já nevím... něco co sem hrozně chtěla a on chtěl mě. tak sme spolu byli, nedali sme si ani pusu, prostě děti, šílený. stále si pamatuju jak sem za nim šla o přestávce přes celou chodbu, celá zdrcená mu říct, že náš vztah nemá cenu a že je konec, že budeme jen kamarádi. měli ste vidět jeho výraz, vlastně sem ho takhle nikdy neviděla se tvářit. hodně sem mu ublížila. v 7. třídě si našel jinou, byl s ní dlouho, když se rozešli, začal chodit znova semnou, řekl, že mě miluje a dal mi pusu. bylo to sladký hrozně moc. ale nemyslel to vážně, o týde později se rozešel on semnou a vrátil se k ní. to byla asi odplata za minulej rok, nevím. v 8. třídě je to pro mě něco jako nejlepší kamarád, je pro mě hrozně důležitej, to jak sme se začali tolik bavit, dělat kraviny, dělat si srandu ze sebe, prostě paráda. v mém životě, největší love story začala 9.10. 2012 kdy sem si prvně napsala s H. to jak sem ho každý ráno potkávala ve vlaku, na nádraží, cestou do školy.. to jak se na mě krásně usmíval, ten jeho úsměv.. v životě sem neviděla hezčí! prostě ty jeho gesta, pozdravy, úsměvy, awwww.. zamilovala sem se. psali sme si každej den, vždycky několik hodin, já ho chtěla, on nevěděl. ale furt sme byli přátelé. naše hraní dobyvatele, na to snad nikdy nezapomenu. jak sem málem už jednou vyhrála a on to nakonec otočil a já prohrála, jako vždycky. s H. to trvalo takhle až tak do března, našel si holku, furt sme si psali ale já byla hrozně raněná a on byl šťastnej. furt sme si psali ale nebylo to takový. někdy v červnu sem poznala T. (teď můj kluk) se kterým sem strávila prázdniny před 5ti lety, zjistili sme to a zašli ven, povídali si neuvěřitelných 8 hodin. chodili sme ven častěji, já se mu očividně dost líbila. až se prostě stalo, že mě políbil, bylo to jeden večer kdy mě šel doprovodit, pod lampou prostě, kisss.. byla jsem z toho hrozně hotová. šli jsme zase ven, a zas a zas.. až jednou prostě sme se začali líbat. jiný den sme jeli se koupat, on s kamarádem a já s kamarádkama.. po kouopání oni šli domu a my s holkama na borůvkobraní. přišla sem tam a viděla sem jeho, jak tam tak seděl a vypadal nádherně. ano byl to H. neváhala sem a šla sem za ním, tak krásně sme si povídali, já nenamalovaná, vlasy uplně zkroucený z vody a celá prostě, no celej den sem se válela na sluníčku a koupala.. pro něj sem ale i přesto všechno byla prý nádherná! hned jak sem přišla domu napsal mi, že je moc rád že sem za ním přišla, že sme si povídali, že se mu to moc líbilo a že si uvědomil pozdě jak jsem úžasná, že by semnou chtěl být, ale že už určitě je pozdě, že měl dost času. pamatuju si, jak sem se u počítače rozbrečela protože H. pro mě vždycky byl něco nedosažitelnýho, něco co sem vždycky chtěla, nikdy sem nikoho nechtěla víc, celých 8, možná 9 měsíců sem chtěla jen jeho, a když sem to tak nějak začala s T. tak on se ozve s tímhle? za žádnou cenu sem nemohla T. ublížit. všechno sem H. napsala, on to chápal a napsal, že T. je nejspíš moje první láska, že mi to moc přeje, ale že ví že první láska většinou nevydrží, že on plánuje být můj poslední a když ne poslední, tak prostě po něm. nevím kolik slz sem probrečela kvůlu H, ať už štěstím, nebo smutkem. no a jak je to teď? chodím s T. tři týdny, nejsem do něj zamilovaná. mám ho vážně moc ráda, ráda s ním trávím čas, je na mě hodnej, já mu nechci ublížit, nechci ho ani opustit. ale je tu prostě zádrhel. moje srdce patří furt H. já vím, jsem děsná. vím to, fakt to vím. ale prostě pro H. sem bojovala tak dlouho a teď když konečně ho můžu mít, tak to nejde? možná by to nějak i šlo ale já nechci T. ublížit, nechci i pustit k vodě, chci s ním být.. jestli nám to nebude fungovat, tak dobře. nebude. ale teď jsem svým způsobem konečně šťastná co se týče kluků. i když H. mi prostě hlavou bude vrtat furt. protože si myslím, že ho miluju. možná že taky ani nevím co je láska, ale jen vám říkám co cítím. takže si o mně myslete co chcete, já chodím s T. mám ho moc ráda, neublížila bych mu, nechci ho ztratit, chci s ním být. ale tak nějak furt miluju H. ale s ním být nemůžu. nechám to, nebudu nic řešit, prostě nechám to, nějak to samo dopadne.

- psali jste, že máte rádi moje příběhy s klukama, tak tady máte. tohle bych zkráceně řekla všem který by se mě ptali jak to mám s klukama, který sem měla. mějte se nádherně, smějte se, bavte se, milujte se, buďte zdraví, užívejte života! mám vás neskutečně ráda, jessie!